22. 4. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 53 - Sny a klamné představy
Dopis č. 53 z 28. 7. 1946
Nedávno nás navštívil nějaký člověk ze Severní Indie, který tu pobyl pár dní. Jednou odpoledne, ve tři hodiny, zašel za Bhagavánem a prostřednictvím tamilského stoupence mu vyprávěl svoji zkušenost: „Svámí, včera jsem spal v domě pro hosty. V tom snu jste byl se mnou a mluvil na mě. Po nějaké době jsem se vzbudil, a dokonce i poté jste se mnou mluvil. Co to znamená?“
Bhagaván odpověděl: „Spal jste, že ano. Takže s kým jste mohl mluvit?“
„Jenom sám se sebou,“ odpověděl návštěvník. Na to se všichni rozesmáli.
„Říkáte, že jste spal,“ pokračoval Bhagaván, „tak jak by mohl proběhnout rozhovor s někým, kdo spí? ‚Ne, mluvil jsem s vámi,‘ říkáte. Znamená to, že i když tělo spalo, vy jste byl vzhůru. Tak zjistěte, kdo to „vy“ je. Pak budeme uvažovat o rozhovoru během spánku.“
Na to nebyla žádná odpověď.
Bhagaván se vlídně rozhlédl po všech lidech a povídá: „Existují jen dvě věci – tvoření a spánek. Když usnete, není tu nic. Vzbudíte se a je tu všechno. Když se naučíte spát, zatímco jste vzhůru, může být pouhým svědkem. To je skutečná pravda.“
V podobném duchu se nedávno ptal Bhagavána Subbaramaja: „Co je to asparša rúpam?“
„Označuje to věc, která je viditelná, ale není hmatatelná,“ odpověděl Bhagaván.
„A co je čája rúpam,“ ptal se Subbaramaja dále.
„To je to samé. Podobá se to stínu. Když to prohlídnete, nic nenajdete. Můžete to nazývat Bohem, ďáblem, snem, vizí, inspirací nebo jak chcete. Všechno to existuje, jen když to někdo pozoruje. Když zjistíte, kdo je ten, kdo to vidí, nebude to existovat. To, co je ničím, to, co je zdrojem všeho, je Já. K čemu je člověku spatřování jiných věcí, bez vidění (poznání) svého vlastního Já?“ odpověděl Bhagaván.
A opět nedávno zase někdo jiný povídá Bhagavánovi, že má přítele, který může vidět hranice sukšma šakti (jemných sil). Že viděl, kam až sahají hranice jemných sil velkých bytostí, že jemná světelná síla Šrí Aurobinda se rozprostírala až do vzdálenosti 1400 metrů, Bhagavánovu sílu mohl vidět až na 4,5 kilometru, ale dál že už nedokázal dohlédnout. A také že síla Buddhy a dalších tak dalece nesahá.
Bhagaván ho trpělivě vyslechl až do konce a pak s úsměvem povídá. „Řekněte mu, že by měl nejprve pohlédnout do své vlastní světelné síly, než se bude rozhlížet po rozsahu jemných sil mnoha ostatních. K čemu mu všechno to zkoumání rozsahů jemných sil je? Když člověk pohlédne do svého vlastního Já, pak tyhle pošetilé myšlenky nevzejdou. Pro toho, kdo si uvědomil sám sebe, je tohle všechno pouhou maličkostí.“
