25. 3. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 51 - Úmrtí Madhasvámího
Dopis č. 51 z 12. 7. 1946
Asi před čtyřmi dny, tedy ráno 8. nebo 9. července, jsem v půl osmé přišla k Bhagavánovi. Když jsem po vykonání prostrace vstávala, Bhagaván povídá: „Madhasvámí odešel.“
„Kam?“ ptám se, protože Madhasvámí míval občas ve zvyku odejít z ášramu na zbožnou pouť po chrámech.
Bhagaván s úsměvem řekl: „Kam? Domů. Tělo tu nechal.“
Byla jsem otřesena a ptám se: „Kdy?“
„Předevčírem, v šest ráno,“ odpověděl Bhagaván. Podíval se na Krišnasvámího a řekl: „Ačárjasvámí, který tam žil (myšleno v Mathu v Kumbakonam – viz. další vyprávění – pozn. překl.), přišel sem a zemřel. A Madhasvámí, žijící tady, tam odešel a tam zemřel. Vše se odehraje ve shodě s osudem. Madhava měl dlouhodobou touhu být nezávislý a nemít nad sebou žádnou autoritu. Nakonec byla jeho touha naplněna. V každém případě to byl dobrý člověk. Jen taková úsměvná drobnost – když zemřel Ačárjasvámí, který žil v Kumbakonam, poprosil jsem Madhavu, zda by tam neodjel, protože tam v Mathu nikdo nebyl. (Math se obvykle překládá jako klášter, ale častěji je to jen menší instituce, mající za cíl uctívání či studium určitého duchovního směru, světce či božstva. Pozn. překl.) Madhavu ten nápad zaujal, odešel tam, a tak se naplnila jeho touha. Podívejte, jak se věci odehrávají!
Když jsem psal do sešitu zapisoval Dvípadu v telugu a další verše v malajalam, Madhava je četl stejně dobře, jako lidé z Telugu. Měl nějakou telugu samskáru (znalost). Sešit si odnesl a říkal, že by do něj občas nahlédl. Když byl v Mathu, řekl jsem mu, ať sem sešit přinese. Bylo to stejné jako s Ayjasvámím. Také si odnesl sešit a říkal, že ho vrátí, až si ho přečte. Už se tu nikdy neobjevil. To samé se odehrálo i s Madhavou.“ Po těchto slovech změnil Bhagaván téma hovoru.
Když se lidé dozvěděli, že člověk, který po 12 následoval Bhagavána skoro jako jeho stín a který byl od přírody nesmírně pokorný a jemný, kdesi zemřel, nebylo v ášramu nikoho, kdo by neuronil slzu.
Kundžusvámí, který odjel z ášramu, aby dohlížel na Madhavův pohřeb, se vrátil dnes ráno v osm. Vykonal před Bhagavánem prostraci a povídá: „Madhasvámí hledal mír mysli, ale nedokázal jej nalézt. Lidem řekl, že už nebude dál žít a odjel do Mathu v Kumbakonam. Dostal průjem, který trval jeden den. Užíval přitom jedlou sodu a stěžoval si na problémy s dýcháním. To vše ho přimělo ulehnout. Podle toho, co mi lidé v Mathu řekli, už nikdy nenabyl vědomí. Mrtvé tělo bylo v Mathu až dokud jsem nepřijel. Vůbec nijak nepodléhalo rozkladu, i když už uplynuly tři dny. Tělo jsem pohřbil a vrátil se. Ten sešit jsem nemohl nikde najít.“
Když odešel, Bhagaván pohlédl na Krišnasvámího a povídá: „Madhava byl dobrý člověk. Proto když zemřel, všichni pociťujeme lítost. Ale místo truchlení, že zemřel, bychom měli všichni přemýšlet o tom, že také zemřeme. Džňánin se vždy těší na okamžik, kdy se uvolní z otroctví těla a bude jej smět odhodit. Nosič nákladů stále vyhlíží chvíle, kdy bude v cíli. Když mu majitel zavazadla říká, že jsou u konce cesty, nosič složí náklad a cítí úlevu. Pro člověka s rozlišováním je stejným nákladem tělo. Když někdo zemře, (člověk s rozlišováním) už dychtivě vyhlíží svůj vlastní odchod z těla. Když ta drobnost, zvaná život, zmizí, je zapotřebí čtyř lidí, aby tělo odnesli. Když je v těle život, tělo není břemenem. Ale když život odejde, nic není tak těžké jako tělo. Kvůli tělu se podstupují omlazovací procesy, hnané touhou dosáhnout osvobození s tělem. Ať tihle lidé dělají cokoli, dříve či později také zemřou. Není nikdo, kdo by mohl navždy zůstat v těle. Jakmile člověk jednou pozná skutečný stav, chtěl by tohle dočasné tělo? Člověk by měl toužit po čase, kdy bude schopen tento náklad odhodit a jít svoboden.“
Madhasvámí byl z Malajam. Narodil se ve vesnici poblíž Palghatu. Byl to brahmačarín. Přišel sem asi před 15 lety, když mu bylo dvacet a osobně sloužil Bhagavánovi. Nějakou dobu měl touhu navštěvovat svatá místa, takže poměrně často odcházel a zase se vracel. Ačárjasvámí, taktéž stoupenec Bhagavána, se staral o Math Bhagavána, který byl postavená v Kumbakonam. Když se sem Ačárjasvámí nedávno vrátil a zemřel, Madhava odešel do Mathu jako správce a nedlouho poté zemřel.
