11. 3. 2021

Dopisy z Ramanášramu - 49 - Co je samádhi

Většinu času z dnešního dopoledne strávil Bhagaván rozprávěním se stoupenci. Řeč šla o mnoha věcech, ale Bhagaván i tak vkládal do hovoru učení advaity. Nějaký nový návštěvník, který viděl, že hovor nebere konce, povstal a zeptal se: „Bhagaváne, kdy vstoupíte do samádhi?“

Všichni stoupenci vybuchli smíchy. Bhagaván se smál také a po chvíli řekl: „Och ano, tohle jsou vaše pochyby? vyjasním je, ale nejdříve mi řekněte, co přesně znamená samádhi? Kam bych měl odejít? Na kopec, nebo do jeskyně? Nebo na nebesa? To by jako mělo být samádhi? Povězte,“ ptal se Bhagaván.

Ubohý chlapík nebyl schopen cokoli říci a tiše se posadil. Po chvilce však povídá: „Říká se, že dokud neustane vnímání smyslů a pohyb končetin, tak samádhi nenastane. Kdy vstupujete do tohoto samádhí?“

„Teď už chápu, co chcete vědět? Myslíte si: ‚Co má tohle znamenat? Tenhle svámí pořád žvaní. Co je to za džňánina?‘ Taková je vaše představa? Že samádhí není, dokud člověk nesedí v padmasáně se zkříženýma nohama, ruce má složené v klíně a dech zastavený. Poblíž by také měla být jeskyně. Člověk do ní musí vcházet a vycházet. Pak budou lidé říkat: ‚To je ohromný světec.‘ Ale o mně budou pochybovat a povídat: ‚Co je to za svámího, který se pořád vybavuje se svými stoupenci a má to za svůj denní program?‘ Co mohu dělat? To už tady dříve jednou či dvakrát bylo. Lidé, kteří mě dříve viděli (mlčícího – pozn. překl.) v Gurumurthanu a později na Skandášramu, kde se všemi lidmi rozprávím a účastním se obyčejných prací, mi s velkým znepokojením říkali: ‚Svámí, svámí, prosíme, dejte nám daršan ve vašem předchozím stavu.‘ Měli dojem, že jsem se zkazil. Co mohu dělat? Tehdy (v Gurumurthanu) jsem žil takovým způsobem. Teď jsem povinován žít jinak. Věci nastaly způsobem, jakým musely. Ale z pohledu lidí stačí, když někdo nejí a nemluví. Svatost pak přijde sama od sebe. Takto se lidé klamou,“ zakončil Bhagaván.

Další přeložené části