25. 2. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 48 - Džapa, tapas a další
Dopis č. 48 z 3. 6. 1946
Včera sem k nám zavítal zbožný bráhman. Z jeho slov a z jeho růžence, který měl kolem krku, bylo jasné, že praktikuje mantra džapu (opakování božího jména). Řekl, že jednou obdržel daršan Bhagavána. Bylo to před jeskyní Virúpákša. Dnes, když zašel za Bhagavánem, se ho zeptal: „Svámí, může nepřetržitá džapa pančakšhari nebo tarakam zbavit člověka alkoholismu a podobných návyků?“
„O co přesně vám jde?“ zeptal se Bhagaván.
Bráhman povídá naprosto bez obalu: „I když se lidé dopouštějí smilstva a krádeží, pijí alkohol a podobně, tak vykonáváním džapy s mantrami, které jsem zmínil, je možné jejich hříchy zahladit. Nebo se snad ty hříchy budou provinilců stále držet?“
„Pokud zde není pocit ‚vykonávám džapu‘, pak hříchy, které člověk spáchal, k němu nepřilnou. Pokud tu pocit ‚vykonávám džap‘ je, proč by se hříchy, pocházející ze špatných návyků, neměly člověka pevně držet?“ odpověděl Bhagaván.
„Cožpak púnja (zásluha, plynoucí z ctnostných činů) neuhasí papam (následek hříchů)?“ zeptal se bráhman.
„Člověk musí zažívat následky svých činů tak dlouho, dokud je tu pocit ‚jsem konající‘. Nesejde na tom, zda jsou činy dobré či špatné. Jak by bylo možné vymazat jeden čin jiným? Když zmizí pocit ‚jsem konající‘, pak už člověka nic neovlivňuje. Jestliže člověk nerealizuje Já, tak pocit ‚jsem konající‘ nikdy nezmizí. A když si člověk Já uvědomí, tak kde je nějaká potřeba džapy? Kde je potřeba tapasu (duchovního úsilí)? Život pokračuje silou osudu (prárabdha), ale člověk už po ničem netouží. Prárabdha má tři kategorie – ičča, aniča a pareča (osud v důsledku osobní touhy, osud prostý touhy a osud zapříčiněný tužbami jiných). Neexistuje žádná ičča prárabdha pro toho, kdo si uvědomil Já. Zůstávají zbylé dva – aniča a pareča. Cokoli, co člověk dělá, je jen pro druhé. Jsou-li tu záležitosti, které má pro druhé vykonat, udělá je, ale výsledky na něj nepůsobí. Ať už tito lidé udělají cokoli, neexistuje pro něj žádná púnja ani papam. Přesto však konají to, co je podle světských měřítek správné – nedělají nic jiného,“ řekl Bhagaván.
Ačkoli Bhagaván bráhmanovi sdělil, že pro něj (Bhagavána), který realizoval Já, neexistuje žádná ičča prárabdha, ale jen aniča a pareča prárabdha, obvyklý náhled lidí na osud můžeme najít v Bhagavánově díle, v 33. verši Ulladu Narpadu Anubadham:
Pro džňánina neexistuje současný, budoucí ani minulý osud. Tvrdit, že tu zůstává prárabdha (osud určený k odžití v tomto životě), je jen odpověď na otázku. Tak jako žádná z (vícero) manželek nemůže nezůstat vdovou, když jejich manžel zemře, tak také nemohou přetrvat tyto tři karmany, když odejde karta (konající).
