3. 1. 2021
Dopisy z Ramanášramu - 43 - To, co existuje, je jen Jedno
Dopis č. 43 z 23. 4. 1946
Dnes odpoledne k nám zavítal muslimský mladík spolu s dvěma či třemi přáteli. Ze způsobu, jak si sedal, jsem cítila, že by se rád na něco zeptal. Po chvíli začal klást otázky v tamilštině: „Jak může člověk poznat Alláha? Jak ho může člověk vidět?“ To byl obsah jeho otázek.
Bhagaván jako obvykle odpověděl: „Když nejdřív zjistíte, kdo je to, co se ptá, pak můžete Alláha poznat.“
Mladík znovu povídá: „Když medituji na tuto hůl a myslím si, že je to Alláh, může vidět Alláha? Jak spatřím Alláha?“
„To skutečné, co je vždy nezničitelné, je známo jako Alláh. Zjistíte-li nejdříve pravdu o sobě samém, pak se pravda o Alláhovi sama zpřítomní,“ odpověděl Bhagaván.
Bylo toho dost na to, aby to chlapce vyřídilo. Odešel i s přáteli.
Krátce po jejich odchodu Bhagaván promluvil k těm, co byli poblíž: „Hleďme, chce vidět Alláha! Je možné ho vidět těmato očima? Mohou to tyto oči vnímat?“
Včera se nějaký hinduista zeptal Bhagavána: „Představuje Ómkara (význam mantry Óm – pozn. překl.) jméno Íšvary?
Bhagaván odpověděl: „Ómkara je Íšvara a Íšvara je Ómkara. Znamená to, že Ómkara sama o sobě je svarúpam (pravé Já). Někdo řekne, že sama svarúpam je Ómkaram. Další prohlásí, že je to šakti, jiný že Íšvara, někdo že Ježíš a další že Alláh. Ať to má jakékoli jméno, to, co tu je, je jen jediné.“
Připomíná mi to odpověď Bhagavána, kterou před čtyřmi, pěti dny poskytl nějakému stoupenci, bydlícímu v ášramu, který se ptal: „Říkáte, že ánanda (blaženost) se taktéž rozplyne. Jestli jo, tak jaký má smysl dhjána, samádhi a samádham?“
Bhagaván povídá: „Co se myslí (stavem) lája (stavem nevědomého ztišení mysli)? Nejde o to se tu zastavit a užívat blaženost (nemyšlení). Musí tu být někdo, kdo to zažívá. Neměl byste poznat toho, kdo to je? Když ho nepoznáte, tak jak by tu mohla existovat dhjána (meditace). Když je poznán ten, kdo zakouší, pak zakoušející je Já. Kdy se člověk stává sám sebou, dostavuje se dhjána. Dhjána znamená naše vlastní Já. To je samádhi. Je to také samádham (dokonalé pohroužení mysli v objektu meditace, v tomto případě ve svrchovaném duchu).“
