24. 12. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 42 - Soucit se vším a ke všemu
Dopis č. 42 z 20. 4. 1946
V čase, kdy Bhagaván po ránu vycházel ven, byli nějací nádeníci posláni nasbírat manga ze stromu, který stojí nedaleko směrem k Arunáčale. Místo aby na strom vylezli a otrhali plody jeden po druhém, začali do stromu tlouct holemi, aby manga popadala. Samozřejmě, že během toho také opadalo mnoho listů. Bhagaván na pohovce zaslechl zvuk úderů a přes své sloužící vzkázal, ať to nedělají. Když pak jako obvykle vyšel ven, uviděl to množství popadaných listů. Tu strašnou podívanou neunesl a nádeníkům pověděl tvrdým tónem: „Dost už! Zmizte! Když jdete nasbírat ovoce, to musíte do stromu tak mlátit, až opadají listy? To musí být strom bitý holemi za to, že nám dává ovoce? Kdo vám řekl, že to máte takhle dělat? To už místo mlácení do stromu ho můžete rovnou porazit. Nechte ovoce být. Zmizte!“
Bhagavánův hlas, podoben hromu, zněl v uších všem nádeníkům a způsobil, že se třásli strachem. Vztyčené bambusové hole odhodili na zem. Se svěšenými pažemi ztuhli jako sochy. Nebyli schopni slova. Když jsem viděli to ztělesnění laskavosti k přírodě v rozhněvané podobě, rozbušilo se mi srdce a do očí mi vhrkly slzy. Může někdo, kdo je tak dojatý opadáním listí ze stromu, snášet bolet v myslích lidských bytostí? Bhagaván Ramana je vskutku karunapoorna sudhabdhi – oceán, naplněný nektarem soucitu.
Než se Bhagaván vrátil ze strany od chlévů, stoupenci shrabali listí na hromadu a prosili Bhagavána za prominutí. Bhagaván vešel do haly se slovy: „Taková krutost! Podívejte, kolik ran ten strom dostal! Jak je ta hromada listí veliká. Ach!“
Když Bhagaván pobýval v jeskyni Virúpákša, Éčammál, která měla ve svém domě obrázek Bhagavána a Sešadri Svámího, se rozhodla vykonat púdžu s velkým množstvím jemných lístků. S obřadem začala, když o tom nejdříve pověděla Bhagavánovi. Jakmile dokončila púdžu s 50 000 lístky, začalo léto a Éčammál nemohla nasbírat další lístky, ačkoli se všemožně potulovala po Arunáčale. Znavilo jí to a zašla za Bhagavánem, aby si mu postěžovala.
Bhagaván prohlásil: „Když nemůže natrhat listy, proč během púdži neštípete sama sebe?
„Ach, ale to by bolelo!“ odpověděla Éčammál.
„Když vás bolí, že štípete své tělo, nebolí to i strom, když mu trháte listy?“ řekl Bhagaván.
Éčammál zbledla a zeptala se: „Svámí, proč jste mi to neřekl dřív?“
„Když víte, že štípání těla bolí, tak jak to, že nevíte, že to ten strom bude bolet stejně, když mu budete krást listy? To vám musím tohle říkat?“ odpověděl Bhagaván.
V části Dévikalóttara Štótra z Džňánačára Vičárapadalam se navíc uvádí, že lístky se ze stromu nemají trhat: „Kořeny se nemají vytahovat, lístky se nemají odštipovat. Co je živé, tomu se nemá škodit. Květy nejsou na trhání.“
