3. 12. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 40 - Bytí, vědomí a blaženost
Dopis č. 40 z 1. 4. 1946
Včera dopoledne, mezi 10. a 11., přinesl doktor z komunity Pársů dopis a předal jej Bhagavánovi. Bhagaván dopis vzal, nechal ho přečíst jedním stoupencem a povídá: „Pisatel sám napsal jak otázku, tak i dopověď. Co bych k tomu měl ještě dodat?“
Dopis byl v angličtině, takže jsem mu nerozuměla. Stoupenec, který dopis četl, se podíval na Bhagavána a zeptal se: „Píše se tam o ašthi, bhathi a prijam. Co to znamená?“
„Ašthi je skutečnost, která JE. Bhathi je záře a prijam je blaženost. Je to sat-čit-ánanda svarúpa (bytí-vědomí-blaženost jako podklad všeho projeveného). Sat-čit ánanda se vyslovuje jako ašthi, bhathi a prijam. Obě skupiny termínů jsou jedno a totéž,“ odpověděl Bhagaván.
Tentýž stoupenec se otázal: „Když átman postrádá jméno i tvar, má se na něj meditovat s džňána athítha bhakti, která je džňáně nadřazená a je nad ní?“
Bhagaván odpověděl: „Říkáte-li, že byste měl meditovat, není v tom zahrnuta dvojnost? Meditace zahrnuje toho, kdo medituje a to, o nač se medituje. Átman je ovšem bezejmenný a beztvarý. Jak meditovat na bezejmenné a beztvaré? Džňána athítha bhakti znamená naše vlastní Já, nepojmenovatelnost a bezforemnost, a zrovna tak i svědka. Ono Já je naším Já. Toto Já je všude. Existuje jen jedno Já. Tak co tu existuje, aby na něco meditovalo? Kdo je ten, kdo medituje? Je to Já, které je všude a kterému se říká ašthi, bhathi a prijam nebo sat-čit-ánanda. Jména jsou mnohá, ale TO je jen jediné,“ zakončil Bhagaván.
