29. 2. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 4 - Sňatek
24. 11. 1945
Včera jsem ti psala o příležitostných Bhagavánových promluvách ohledně svátku manželství – svátku Otce a Matky. A nejenom to. Kdykoli stoupenci ve svých rodinách přimějí čerstvě sezdané páry vzdát úctu lotosovým chodidlům Šrí Bhagavána, Bhagaván jim žehná s jeho obvyklým, laskavým úsměvem. Se zájmem naslouchá různým příhodám ze svatby. Kdybys při této příležitosti pozoroval Bhagavánovu tvář, mohl bys vidět stejné pobavení, které obvykle projevovali starší lidé, když byli svědky „sňatků“ dívčích panenek při našich dětských hrách.
Prabhati se nedávno vdala. Stalo se tak asi před rokem. Zhruba dva roky před svojí svatbou přebývala zde (v ášramu). Pochází ze státu Maháráštra. Je půvabná a vzdělaná. Chtěla se stát velkým bhaktou (stoupencem), podobně jako světec Mírabai, a tak měla ve zvyku zpívat a tančit a tvrdila, že se nikdy nevdá a že by si chtěla navléci oranžové roucho a jako rozpustilé dítě dovádět před Šrí Bhagavánem. Bhagaván věděl, že pokud se nevdá, její rozpustilost jí neopustí. Nakonec se nějak stalo, že se vdala. Ženich a nevěsta, oba ve svých svatebních šatech, přišli okamžitě po obřadu i se svými příbuznými a poklonili se před Bhagavánem s nabídkou ovoce a květin.
Po dvou či třech dnech pobytu v ášramu, ráno v osm hodin, před odchodem do domu svého manžela, přišla Prabhati se svým manželem pro Bhagavánovo požehnání. Na Bhagavánově pohovce si hrály veverky a kolem haly se procházeli pávy. V hale nebylo moc lidí. Panovalo tam ticho a klid. Mladý ženich se s úctou a vážností poklonil Bhagavánovi, rozloučil se s ním a při čekání postával vedle vchodu. Nevěsta – milované dítě ášramu – se sklopeným zrakem, zjevnou stydlivostí a ubrečenými očima, vypadala, když čekala na Bhagavánovo svolení k odchodu, jako Šhakuntala při snaze odejít z Kanva ášramu. Bhagaván pokyvoval hlavou na znamení souhlasu a dívka se pak před ním poklonila. Těsně před tím, než pak překročila práh haly, Bhagaván s pohledem na mě poznamenal: „Je to jako včera, kdy jste četla kapitolu o avatárovi Krišnovi v opisu Bhagavadgíty od Sundaréši Ajera.“ S radostí jsem řekla: „Když sem přijde příště, přijde s dítětem v náručí.“ Nevěsta mezitím začala naplno zpívat píseň plnou oddanosti, hlasem sladkým jako Kokila, a přitom kolem haly vykonávala pradakšinu (zbožné obcházení). Bhagaván byl očividně dojat a podobal se samotnému mudrci Kanvovi. Řekl: „Slyšela jste chvalozpěv od Mukundamala?“
Oči se mi orosily slzami. Šla jsem ven a dala nevěstě požehnání, zatímco ona znovu a znovu pokládala své tělo v úctě na zem před Bhagavánem. Pak jsem ji viděla vycházet z ášramu a vrátila jsem se do haly. Nevím, zda to nebudeš považovat za přehánění, ale mohu říct, že příběhy, které jsme četli v Púránách, se znovu odehrávají zde, před našima očima.
