7. 11. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 38 - Nesmrtelné bytosti
Dopis č. 38 z 21. 2. 1946
Onehdy k nám dorazil Džadavali Ráma Šastri a zeptal se Bhagavána: „Svámí, lidé říkají, že Já září jako miliarda sluncí. Je to pravda?“
Bhagaván odpověděl: „Samozřejmě! Ale řekněme, že záře Já je rovna záři miliardy sluncí. Může být tato záře definována? Těmato očima nedokážeme pohlédnout ani na toto viditelné slunce. Jak bychom dokázali hledět na miliardu sluncí? K tomu je třeba jiného oka s jiným druhem vidění. Dokážete-li se dívat tímto okem, pak to můžete nazvat, jak chcete – miliarda sluncí, nebo měsíců, nebo jakkoli.“
Před časem se na něco podobného ptal Bhagavána kdosi jiný: „Říká se, že Ašvathama, Vibhíšana a další jsou čirandžívis (nesmrtelné bytosti) a že teď někde žijí. Je to tak?“
„Ano, je to pravda,“ odpověděl Bhagaván. „Jak si představujete nesmrtelnou bytost? Co ti, co znají věčný stav? Kde je pro ně smrt a kde zrození? Takoví žijí jako nesmrtelní ve všech časech a na všech místech. Teď se o nich bavíme a oni jsou zde přítomni. Řekne-li se, že člověk žije věčně, netýká se to těla, složeného z pěti prvků. Když i samotné Bhrahmovy epochy přicházejí a odcházejí, jako když se postaví a zboří domeček pro panenky, je možné přisuzovat věčnost tělům, (objevujícím se) v těchto epochách?“
