25. 10. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 37 - Dosažení osvobození v těle
Dopis č. 37 z 20. 2. 1946
Před týdnem do ášramu zavítal nový návštěvník a zeptal se Bhagavána: „Je možné dosáhnout mókša (osvobození) pokud je člověk stále v těle?“
Bhagaván odpověděl: „Co je mókša? Kdo ji dosahuje? Pokud už neexistuje svázanost, jak by mohla existovat mókša? Kdo trpí svázaností?“
„Já,“ prohlásil tazatel.
„Kdo opravdu jste? Jak jste se dostal do svázanosti? A proč? Pokud nejdříve zjistíte tohle, pak můžete přemýšlet o dosažení mókša, zatímco jste v těle,“ řekl Bhagaván.
Návštěvník nebyl schopen klást dál otázky, mlčel a po chvíli odešel.
Po jeho odchodu se Bhagaván vlídně rozhlédl po všech, co jsme byli přítomni a prohlásil: „Hodně lidí se takto ptá. Chtějí dosáhnout osvobození v tomto těle. Existují takové skupiny. Nejenom dnes, ale dokonce i v dávné minulosti spousty lidí učilo své stoupence, že existuje omlazení těla a podobné věci. A nejenom je učili, psali o tom i knihy. Že je možné učinit tělo tak silným a odolným, až bude nesmrtelné. A po všem tom řečnění a nejrůznějších činech a obšírném psaní knih pak ti lidé během času zemřeli. A když zemřel samotný guru, který o omlazení kázal a hovořil, tak co teprve jeho stoupenci? Nevíme ani, co se v příští moment stane s objekty, na které teď hledíme. Mír nelze dosáhnout jinak než sebezkoumáním, kdy si člověk uvědomí, že není tělo a za pomoci vajrágji (beztužebnosti, odpoutanosti), kdy se člověk o tělo přestává starat. Osvobození je vlastně dosažení úplného míru (šánti). A protože nelze dosáhnout míru, dokud trvá ztotožnění těla s já, tak jakýkoli pokus navždy si podržet tělo tak, jak je, jen zvyšuje otroctví, místo aby jej snižovalo. Všechno je to jen iluze,“ zakončil Bhagaván.
