15. 9. 2020

Dopisy z Ramanášramu - 32 - Avvaijarův zpěv

Poslední čtyři dny procházel Bhagaván knihu Šrí Ramana Lílá (v telugu), která nedávno dorazila z tiskárny. Našel tam překlad jedné z písní Avvaijara, o kterém prohlásil, že není správný. Bylo tam napsáno: „Ach, žaludku! Ani den nevydržíš bez jídla a ani se nedokážeš najíst naráz na dva dny. Nemáš představu o tom, jaké mám s tebou trápení, ty mizerný žaludku! Nedá se to s tebou vydržet!“

Bhagaván prohlásil, že to není správně, že to má být: „Nepřestaneš jíst ani na den. Proč nechceš jíst jednou za dva dny? Proto si džíva (jedinec) povzdechne: ‚Ach, žaludku! S tebou je těžké vyjít!‘“

Lidé, jako my, se bojíme smrti. Proč? Protože přesvědčení, že jsme tělem, ještě zcela neodešlo. Pro ty, co poznali skutečnou pravdu o Já, představuje samotné tělo břemeno. Dokud jsou ti dva spolu (realizovaná bytost a tělo) je nutné jíst a spát. Tělo tyto lidi ruší z blaženosti, stejně jako je nám uprostřed parného léta na obtíž teplé oblečení. Za těchto okolností bude jakákoli snaha těmto lidem posloužit asi jako je žádat, aby se pořádně oblékli, třebaže by se nejraději vysvlékli, aby se přestali potit. Džíva říká, že je to s žaludkem těžké. Bhagaván nám však podal jiný výklad onoho verše. Podle něj sám žaludek říká džívovi, že je to s ním těžké! Podívej, jak to krásně zní: „Ach džívo! Mně – žaludku – nedáš ani na okamžik pokoj. Neuvědomuješ si mé potíže. S tebou se nedá žít.“ Znamená to, že džíva ani na moment nepřestane dýchat. Proto žaludek naříká, že žít s džívou je opravdu těžké!

Když jsem tento dopis četla před Bhagavánem, jeden tamilský stoupenec, když zjistil, o co jde, povídá: „Avvaijarova píseň je dobře známá, ale Bhagavánova interpretace je neotřelá. Zatím nikdo jiný nebral ohled na žaludek. Není jasné, v jakém kontextu to Bhagaván takto sepsal.“

Bhagaván s úsměvem povídá: „Jednou za úplňku, v měsíci čitra, jsme seděli všichni pohromadě. Bylo to po bohatém jídle se sladkostmi a podobně. Protože jsme ten den jedli později než obvykle, byli jsme trochu zmoženi. Somasundara Svámí, sedící s námi, zpíval venbu (formu klasické tamilské básně – pozn. překl.) od Avvaijara. V hale si lehnul, válel se kolem a plácal se po břiše. Napsal jsem tuto venbu pro zábavu a zazpíval ji. Co se teď četlo je jen význam těch dvou písní.“

Další přeložené části