24. 8. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 30 - Hněv
Dopis č. 30 z 26. 1. 1946
Včera přicestoval nějaký mladík z Andhry. Vyprávěl Bhagavánovi o nezvladatelnosti svých smyslů, na což mu Bhagaván odpověděl: „Všechno je to jen kvůli mysli. Dejte to do pořádku.“
„Máte pravdu svámí, ale ať se snažím vztek jakkoli omezit, znovu a znovu vyráží ven. Co mám dělat,“ řekl chudák hoch.
„Ach! Když je to tak, pak se rozhněvejte na hněv a bude to v pořádku,“ prohlásil Bhagaván. Všichni v hale vybuchli smíchy. Když nějakého člověka všechno na světě popouzí a on se zkoumá a ptá se sám sebe, proč se nehněvá na svůj hněv, neměl by pak vlastně všechen hněv překonat?
Dva či tři roky zpátky zašel za Bhagavánem jeden stoupenec, který měl k němu volný přístup, a pětkrát či šestkrát mu řekl, že ho kdosi pěkně štve. Bhagaván poslouchal, ale nic neříkal. Protože stoupenec z Bhagavána ani navzdory svému opakovanému a rozmanitému lamentování nic nedostal, nedokázal se už ovládnout a vybuchl: „Když jsem tak zbytečně urážen, tak se taky naštvu. A ač se potom snažím jakkoli držet svůj vztek na uzdě, nedaří se to. Co mám dělat?“
Bhagaván s úsměvem povídá: „Co byste měl dělat? Přidejte se k němu a nadávejte na sebe spolu s ním. Pak bude vše v pořádku.“ Všichni se rozesmáli.
Stoupenec, neschopný cokoli pochopit, povídá: „No, to je výborné! Takže se mám hněvat na sebe?“
„Ano, ovšem! Nadává vašemu tělu, že je to tak? Existuje větší nepřítel nežli tělo, které je domovem hněvu a podobných emocí? Sami ho musíme nenávidět. Když se něčeho dopustíme a někdo se na nás hněvá, měli bychom naopak vědět, že nás probouzí. Měli bychom si to alespoň připustit a v nadávání na tělo se k němu přidat a tělo seřvat. Jaký to má užitek? Na ty, kdo nám nadávají, bychom měli nahlížet jako na naše přátele. Je prospěšné, být mezi takovými lidmi. Když jste mezi těmi, kdo vás chválí, budete oklamáni,“ zakončil Bhagaván.
V červnu 1924 se do ášramu dostali zloději a nejenomže stloukli stoupence, ale do stehna udeřili také Bhagavána. Po všem tom výprasku si stoupenci ulevili: „Mizerové, tloukli dokonce i Bhagavána.“ Když se to doneslo k Bhagavánovi, ten prohlásil: „Ale, ale, vy všichni mě uctíváte květinami. Oni mě uctili holí. I to je forma uctívání. Když přijímám vaše, neměl bych snad přijmout i jejich?“
Bhagaván nás učí praktickými příklady. A není zrovna tohle jeden takový příklad?
