29. 2. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 3 - Spor mezi Umou a Mahéšvarou
23. 11. 1945
Dnes odpoledne, zatímco Višvanath spolu s dalšími stoupenci seděl poblíž Bhagavána, se Bhagavána rozpomenul na jednu starou vdovu a začal o ní hovořit. (Později jsem se dozvěděla, že se jedná o mladší sestru Muthu Krišny Bhagavátara, který s vlídností přijal Bhagavána v Kilur Agraharam a nabídl mu jídlo.)
„Tato laskavá paní mi nejenom podala jídlo srdečně a s láskou, ale věnovala mi i balíček sladkostí, nabídnutých jako naivédja (dar, oběť Bohu) pro domácího bůžka se slovy: ‚Můj milý chlapče, pečlivě jej opatruj a sněz ty sladkosti cestou.‘ Když jsem pobýval v jeskyni Virúpákša, dvakrát za mnou přišla a obvykle pronesla: „Můj milý chlapče, pohleď na svoji nádheru! Tvé tělo je pozlacené, takže jej ani nemusíš halit do látky.‘“ Když Bhagaván s pohnutím hovořil o jejím mateřském citu, mohla jsem pozorovat, že je přemožen láskou. Jeho hlas byl zastřený dojetím. Tato podívaná mi připomněla přísloví, že srdce džňánina je měkké jako máslo a pak ještě jedno staré rčení: bhakti púrnathája džňánam – vrcholem zbožnosti je poznání.
Před nějakou dobou, když Bhagaván četl část Arunáčala Purana, kde mudrc Gautama velebil Ambu, se jeho oči zalily slzami, jeho hlas se zadrhl, knihu odložil stranou a ponořil se do ticha. Když se odehraje něco, kde je plno lásky, nebo se čte část textu prosycená bhakti, často spatřujeme Bhagavána přemoženého dojetím. Když se člověk dívá pozorněji, ujistí se, že tato prema a bhakti (zbožnost) jsou jen různými aspekty džňány (poznání).
Asi před týdnem vyšel v časopise Hindu Sundari článek s titulkem Páčikalu (hrací kostky). Zdá se, že byl převzatý ze Skanda Purana. V článku bylo, že se jednou Parvátí (Šivova manželka) a Paraméšvara (zde Šiva) dostali do hádky, vyvolané mudrcem Náradou. „Lakšmí a Višnu hrají spolu v kostky, tak proč ne i vy?“ zeptal se Nárada a ponoukal je ke hře. Parvatí byla nápadem nadšená a přemlouvala Šivu, aby si s ní zahrál. Šiva při hře prohrál, zatímco Parvátí se nafoukla pýchou a o Šivovi mluvila pohrdavě. Taková je legenda.
Po čtení se mě Bhagaván se srdcem plným lásky zeptal: „Četla jste tento příběh?“ Když jsem odvětila: „Ano,“ Bhagaván s dojetím pravil: „Náboženská slavnost, která se tu koná každoročně na den Šankaranti, souvisí hlavně s touto hádkou mezi Umou (jiné jméno pro Parvátí) a Mahéšvarou (jiné jméno pro Šivu).“
Ty víš, že se zde každoročně slaví svátek božského manželství. Když v těchto dnech kdokoli v přítomnosti Šrí Bhagavána o tomto festivalu něco pronese, Bhagaván obvykle s velkým dojetím poznamená: „Je to svatba Otce a Matky.“ Je ti známo, že životy mahátmů jsou plné podivných příhod. V jejich tvářích se zrcadlí jakákoli pocity, která dané příhodě odpovídá. Ale co říci v přítomnosti všepronikající vidžňány, pocitu osvobozeného vědomí, který v sobě obsahuje všechny ostatní emoce?
