17. 8. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 29 - Tamto je hra, tohle je verš
Dopis č. 29 z 23. 1. 1946
Nedávno, když Bhagaván odpovídal na otázky stoupenců, mu byla připomenuta sloka z Hamsa Gíty, která popisuje vlastnosti siddhů (vysoce vyvinutých bytostí). Bhagaván na to s velkým zanícením sepsal verš v tamilštině. Balarama Reddy, který byl náhodou přítomen, povídá: „Bylo by možné napsat verš také v telugu?“ Bhagaván verš přeložil do telugu v metru aataveladi a zajímal se, zda má verš správný význam. Nesměle jsem navrhla, že by snad bylo lepší, kdyby byl verš v metru theta gita.
„Ano, mohlo by se to takhle změnit,“ odvětil Bhagaván. „Tamto je aata, tohle theta.“ Ten aforismus mě zaujal.
Když jsem o půl třetí vrátila do haly, Bhagaván už měl ten verše přepsaný v metru theta gita a podal mi jej se slovy: „Podívejte se, jestli je v pořádku.“ Ačkoli verše nevypadal úplně bezvadně, byla jsem ráda, že je Bhagaván napsal, a aniž bych si ho podrobně prohlédla, povídám: „Zdá se mi to dobré, ať už to Bhagaván napíše jakkoli.“
„Úplně stačí, když je i jen jeden člověk spokojený s tím, co napsal někdo tak neznalý, jako já,“ řekl Bhagaván.
Lidé kolem se rozesmáli. Bhagaván se prohlašuje za nevzdělaného, zatímco všichni ostatní spisovatelé jsou převelicí učenci! Je to něco jiného než mírná výtka pro ty z nás, co se pyšní svojí vzdělaností?
Tím to ještě neskočilo. Bhagaván prohlásil, že smysl verše není místy úplný, nebo že tamhle je špatná gramatika a celý den o tom diskutoval s Balarama Reddym. Když jsem včera ráno přišla do ášramu na tamilské zpěvy, Bhagaván mi podal papír, kde byl ten verš přepsán.
Papír jsem si přinesla domů a prohlédl si text. Nejenom že jsem pociťovala určité pochyby ohledně správnosti některých písmen ve verši, ale také jsem zatoužila text zkopírovat do zápisníku ášramu a původní papír si schovat pro sebe. Verš jsem z papíru elegantně vystřihla nůžkami, vložila jej do své tašky a v 8 ráno se opět vrátila do ášramu.
Jen co jsem před Bhagavánem vykonala prostraci, Bhagaván se zmínil o verši, o němž jsem tak pochybovala. Řekl: „Musí se to změnit. Dejte mi ten papír zpátky. Neměl bych jej ukazovat, pokud mě o to někdo nepožádá.“ Ano, Bhagaván dokázal odhalit, co bylo v mé mysli. Pocítila jsem úžas.
Podobné příhody jsem zažila už dříve. Když mě Bhagaván poprosil o vrácení papíru a trval na tom jako nějaký školák, styděla jsem se za svoji touhu a současně se bála peskování, ale byla jsem i pobavená jeho škádlením – všechno dohromady.
„Přinesla jsem ho. Tady je,“ povídám a podala mu papír. Vzal si ho a opatrně ho položil stranou, jako by to byl velký poklad. Po celý včerejší den Bhagaván vyprávěl, že gramatika není v pořádku. Když se mě na to Bhagaván zeptal, povídám: „Záleží na tom, jak gramatika přileze k božskému hlasu?“
Bhagaván se smíchem povídá: „To máte pravdu,“ a nakonec sám složil verš v metru theta gita a dal mi ho k přepsání, abych jasně pochopila, že jsem mu původní list papíru měla vrátit. S takovouto drobností si s námi hrál po tři dny, a nakonec verš theta gita dohotovil.
„Tamto je aata (hra), tohle theta (verš).“ Možná že takový je význam jeho slov.
