29. 6. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 24 - Párek holubů
Bylo to ráno, v září či říjnu loňského roku, kdy Venkatasvámí Naidu z Bangalore přinesl párek holubů a daroval je ášramu. Bhagaván na ně pohlédl a povídá: „Musíme je chránit před kočkami a podobnými šelmami. Kdo se o ně bude starat? Je nutná klec, musí dostat krmení. Kdo se o to všechno postará? Bude lepší, když si ty holuby zase vezme zpátky.“
17. 1. 1946
Bylo to ráno, v září či říjnu loňského roku, kdy Venkatasvámí Naidu z Bangalore přinesl párek holubů a daroval je ášramu. Bhagaván na ně pohlédl a povídá: „Musíme je chránit před kočkami a podobnými šelmami. Kdo se o ně bude starat? Je nutná klec, musí dostat krmení. Kdo se o to všechno postará? Bude lepší, když si ty holuby zase vezme zpátky.“
Jeden ze stoupenců prohlásil, že to všechno zařídí a trval na tom, aby tu holubi zůstali. Položil ten párek holubů Bhagavánovi do klína. S nesmírným citem a láskou si je Bhagaván přitáhl k sobě a povídá: „Pojďte drahoušci. Pojďte. Nechce se vám zpátky? Chcete tu zůstat? Tak dobrá, zůstaňte. Nějaká klec se objeví.“
Holoubci, když se s nimi Bhagaván mazlil, se naprosto zklidnili, zavřely oči, jako by byli v samádhi a zůstali tak, aniž by se jakkoli pohnuli. Bhagaván je proto přestal hladit, upřel na ně svůj laskavý zrak a seděl tiše, hluboce ponořený v samádhi.
Do hodiny stoupenci ášramu nalezli a přinesli ptačí klec. Je zvláštní, že tu hodinu oba holoubci seděli na klíně Bhagavána bez jakéhokoli pohybu. Podobali se dvojici jogínů v samádhi. Co říci k jejich příznivém osudu? Nebyl to výsledek jejich duchovních zásluh v předchozích zrodech, že se směli posadit na klín tak významnému mudrci? Že na ně vlídně promlouval, hladil je po celém těle svýma rukama, žehnal jim, a tím jim udělil božskou blaženost? A nejenom to. Když byla klec přinesená, Bhagaván je vlídně polaskal a dal je do klece se slovy: „Běžte prosím dovnitř. V kleci budete v bezpečí.“ Pak dodal: „I v Bhagavatham se uvádí, že holubi patří do hierarchie guruů. Je to v kapitole o Jadu Samvadam. Pamatuji se, že jsem ten příběh kdysi dávno četl.“
Ještě před tím, když měl Bhagaván holoubky na klíně, přišel jeden stoupenec a ptá se: „Kde se tu vzali?“ Bez náklonnosti, ale se samozřejmou jistotou Bhagaván povídá: „Kdo ví? Přišli a nechtějí se vrátit. Říkají, že zůstanou jedině zde. Přišla ke mně další rodina, jako by už nebylo dost toho, co mám.
Milý bratře, je nesmírně zajímavé svědčit těmto podivným událostem. Říká se, že císař Bharatha v pradávných dobách zamítl svět a vykonal veliký tapas (duchovní úsilí), ale protože na konci svého života myslel jen na svého oblíbeného jelena, narodil se v dalším životě jako jelen. Ve Védántě, v Bharatham a v Bhagavatham je spousty podobných příhod. Bhagaván nám kdysi říkal: „Každá živá bytost ke mně přichází jen proto, že vyčerpala (vyrovnala) zásluhy a vinny svého karmanu. Nikomu proto nebraňte, aby za mnou zašel.“ Když jsem na ty holuby hleděla, napadlo mě, že to mohou být velicí světci, kteří odpadli ze své asketické meditace. Jak by se jinak mohli dostat na Bhagavánův klín, což je privilegium pro běžné lidi nemyslitelné. V 5. zpěvu v Bhagavatham je verš, kde se říká, že lidé narození v Bharatavarša (starobylý název pro Indii) jsou požehnáni, protože tam mnohokrát zavítal Hari (Bůh) v lidském vtělení. Jsou požehnáni jeho naukou, pomocí a vedením. A zmíněná příhoda je toho názorným příkladem. Co k tomu dodat?
