31. 5. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 20 - Veverka
Pár příhod s veverkami v ášramu.
3. 1. 1946
Umíš si vůbec představit, jakých výsad si s Bhagavánem užívají veverky z ášramu? Je to už asi dva nebo tři roky, kdy se mezi veverkami objevil jeden velice čiperný a nezbedný veverčák. Stalo se, že si jednoho dne přišel k Bhagavánovi pro jídlo, ale Bhagaván zrovna četl a byl i jinak zaneprázdněn, takže se s krmením trochu zpozdil. Ten maličký darebák ale nejedl nic, dokud mu to sám Bhagaván nestrčil před čumáček. Možná z hněvu, že musí čekat, se veverčák náhle zakousl do Bhagavánova prstu. Bhagavána to ale ke krmení nijak nepobídlo. Rozveselilo ho to a povídá: „Kousnul si mě do prstu! Dál už tě krmit nebudu. Běž pryč!“ Po těchto slovech přestal veverčáka několik dní krmit.
Myslíš, že se ten darebák zklidnil? Kdepak. Začal Bhagavána prosit o odpuštění tím, že po něm pobíhal sem a tam. Bhagaván položil oříšky na okenní římsu a na pohovku a řekl mu, ať se obslouží sám. Ale veverčák se jich ani nedotkl. Bhagaván předstíral lhostejnost a nezájem. Ale veverčák vyšplhal po Bhagavánových nohách, skočil mu na tělo, šplhal mu po ramenou a vůbec dělal spousty kousků, které budily pozornost. Nakonec nám všem Bhagaván povídá: „Podívejte, jak mě ten darebák prosí, abych mu odpustil jeho neplechu, že mě kousnul do prstu, a abych ho opět nakrmil svýma rukama.“
Několik dní ho zaháněl slovy: „Nezbedo! Proč si mě kousnul do prstu? Teď tě krmit nebudu. To máš za trest. Podívej, tady leží oříšky. Sněz si je všechny.“ Veverčák se ale své zarputilosti také nevzdal. Uplynuly další dny a Bhagaván nakonec uznal svoji porážku, a to kvůli soucitu, který měl ke všem, kdo jej jakkoli uctívali. Pak mě napadlo, že stoupenci dosahují spásy díky vytrvalosti.
Veverčák však se svými kousky nepřestal. Dal dohromady početnou partu veverek a začal s nimi stavět hnízdo pod stropem haly, přímo nad pohovkou. Do trámu namačkali kousky stonků, kokosových vláken apod. Jakmile byl průvan, obvykle něco z toho spadlo, takže se lidé začali zlobit a vyhánět je pryč. Bhagaván byl velice zarmoucený při pomyšlení, že veverky nemají dost prostoru pro stavbu hnízda a že je lidé v hale vyhánějí. V těchto okamžicích je přímo nutné vidět Bhagavánovu tvář, abychom porozuměli hloubce jeho lásky a citu k těmto tvorečkům.
Když jsem se svěřila Bhagavánovi, že jsem ti v dopisu napsala o veverkách, se zjevným potěšením mi povídá: „S těmi veverkami je to velký příběh. Před časem měli hnízdo poblíž trámu přímo nade mnou. Měli mladé, a ty zase další mláďata, takže se tahle rodinka pořádně rozrostla. Bez zábran si hrávali na pohovce. Když jsem odešel na svoji pravidelnou procházku, schovávali se pod polštářem a když jsem se vrátil, opřel jsem se o polštář a stalo se, že jsem je rozmačkal. Pohled na ně jsme nedokázali snést, takže Madhava nařídil vyndat veverky z hnízda a zatlouct to místo několika prkénky. Kdyby to chtěl někdo sepsat, tak s veverkami existuje spousta příhod.“
