24. 5. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 18 - Hadi a levharti
Vyprávění o Bhagavánově soužití se zvířaty na Arunáčale.
1. 1. 1946
Na druhý den jsem se dozvěděla o jedné příhodě z Bhagavánova života na Arunáčale, o níž ti teď napíšu. Když žil Bhagaván v jeskyni Virúpákša, bylo slyšet z místa, kde poblíž tekla pitná voda, řvaní levharta. Vystrašení stoupenci sesbírali nějaké poklice a bubínky, aby nadělali hluk a levharta zahnali. Ten se zatím napil a odešel pryč, když si ještě jednou zařval. Bhagaván pohlédl na vystrašené stoupence a napomenul je: „Proč se tolik bojíte? Leopardice mi prvním zařváním řekla, že přichází. Když se napila, s dalším zařváním mi řekla, že odchází a šla si po svém. Do vašich záležitostí se nijak nepletla. Proč jste tak vystrašení? Tato hora je domovem divoké zvěře, my jsme její hosté. Je pak správné je odhánět?“ A možná, aby stoupence zbavil strachu, dodal: „Na této hoře žije mnoho siddha purušů (dokonalých, svatých bytostí). Možná přicházejí a odcházejí s touhou mě spatřit a k tomu se ujímají různých tvarů. Takže vidíte, že není správně je zahánět.“
Od té doby si leopardice zvykla chodit pít k tomuto místu častěji. Když se ozvalo její řvaní, Bhagaván říkal: „Tady ji máte! Leopardice ohlašuje příchod.“ Pak opět povídá: „Leopardice hlásí odchod.“ S tímto svým přístupem žil celkem bez problémů se všemi divokými zvířaty.
Jeden stoupenec se zeptal Bhagavána, zda je pravda, že když žil na Arunáčale, choval se přátelsky k hadům a že se jeden had přeplazil přes jeho tělo, další mu vylezl na nohu a podobně. Bhagaván na to odpověděl: „Ano, je to pravda. Had mě navštěvoval s naprostým přátelstvím. Zkoušel šplhat po mojí noze. Když se dotkl mého těla, tělo to cítilo jako lechtání, takže jsem nohou uhnul. To je všechno. Ten had si zvykl přicházet sám od sebe a pak zmizel.“
