15. 5. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 17 - Jak víte, že nic nevíte?
Před odjezdem z města zašel návštěvník k Bhagavánovi a s velikými rozpaky mu pokorně říká: „Svámí, lidé, co tu sedí, se vás stále na něco ptají a vy jim odpovídáte. Když to spatřuji, cítím, že jsem také puzen se zeptat, ale nevím na co. Jak potom můžu dosáhnout osvobození?“
31. 12. 1945
Jednoho rána, během prvního týdne minulého měsíce, přišel do ášramu jakýsi neobeznámený cestovatel a pobyl tu dva či tři dny. Pak, podle přísloví „vyjídat chrámy pro poutníky a přespávat v doupatech hříšnosti“ odešel se stravovat a přespávat někam jinam, ale stále se sem několik dní vracel, aby si užíval blaženost blízkosti Bhagavána a jeho daršanu. Jednoho dne, před odjezdem z města, zašel k Bhagavánovi a s velikými rozpaky mu pokorně říká: „Svámí, lidé, co tu sedí, se vás stále na něco ptají a vy jim odpovídáte. Když to spatřuji, cítím, že jsem také puzen se zeptat, ale nevím na co. Jak potom můžu dosáhnout osvobození?“
Bhagaván mu s roztomilým pohledem a s úsměvem povídá: „Jak víte, že nic nevíte?“
Návštěvník odpověděl: „Když jsem sem přišel a slyšel otázky všech těchto lidí a odpovědi, které jim Bhagaván s potěšením poskytl, cítil jsem, že mě nic nenapadá.“
„Pak je to v pořádku,“ řekl Bhagaván, „zjistil jste, že nic nevíte. To samo o sobě stačí. Co ještě chtít?“
„Svámí, to samo stačí k dosažené osvobození?“ ptal se návštěvník.
„Proč ne? Je tu někdo, kdo ví, že nic neví. To stačí k tomu, abyste mohl zkoumat a najít, kdo to je. Ego se rozvíjí, když si myslí, že všechno zná. Není pak mnohem lepší být si vědom skutečnosti, že nic nevíte a pak zkoumat, jak získáte osvobození?“
Návštěvníka to potěšilo a šel svojí cestou. Těžko říci, zda slovům vtěleného Pána porozuměl, ale v hlubinách našeho bytí se nám ta slova vracela jako hlas evangelia.
