13. 5. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 16 - První bhikša (vyžebrané jídlo)
Vyprávění Bhagavána o prvním jídle, které získal po svém příchodu k Arunáčale.
30. 12. 1945
Jedno odpoledne, během nenuceného hovoru, začal Bhagaván vzpomínat a vyprávět následující příběh.
„Do chrámu Gopura Subrahmanjíšvara (velký chrám v Tiruvannamalai – pozn. překl.) často docházel jistý mlčící sádhu. Když jsem jednou ráno obcházel Síň tisíce pilířů, přišel se svým přítelem právě tento mlčící sádhu. Nemluvil, stejně jako já. Mlčel, ani nijak nepozdravil. Přiblížilo se poledne. Tehdy svému příteli naznačoval posuňky: ‚Nevím, kdo ten chlapec je, ale vypadá vyčerpaně. Obstarej prosím nějaké jídlo a dej mu ho.‘ Jeho přítel tedy něco přinesl. Byla to vařená rýže. Každé zrnko bylo slepené. Vespod byla natrpklá šťáva z nějakého nálevu. Byla to první bhikša, podaná mi Šrí Arunáčalaíšvarou. Z jídla, které jím nyní, vlastně nemám ani špetku potěšení. Všechna ta jídla a sladkosti jsou ve srovnání s oním jídlem ničím,“ dokončil Bhagaván.
Někdo se zeptal: „Byl to úplně první den, kdy Šrí Bhagaván přišel do chrámu?“
„Ne, ne. Byl to další den. Bral jsem to jako první bhikšu od Íšvary. Jedl jsem rýži s lákem a zapíjel to vodou. Nikdy nezapomenu na to štěstí,“ odpověděl Bhagaván.
„Myslím, že existuje ještě jiný příběh o Šrí Bhagavánovi, když se poprvé vydal do města pro bhikšu,“ řekl nějaký stoupenec.
„Ano, týká se jedné ženy. Často mi nosila nějaké jídlo nebo i něco jiného. Jednoho dne uspořádala hostinu pro všechny sádhuy a nutila mě jíst spolu s nimi. Naznačil jsem jí (posuňky, Bhagaván v té době nemluvil – pozn. překl.), že místo toho půjdu jídlo vyžebrat. Měl jsem na výběr buď zůstat a jíst se všemi, nebo odejít žebrat jídlo. Ano, byla to Boží vůle, pomyslel jsem si a chystal se jít žebrat. Ona paní neměla jistotu, jestli půjdu pro bhikšu, nebo se připojím k hostině. Poslala za mnou nějakého muže. Protože jsem neměl žádnou možnost, jak uniknout, šel jsem k domu na ulici po levé straně chrámu, zůstal před ním stát a zatleskal. Paní domu vyhlédla, a protože už o mě slyšela, poznala mě a pozvala dovnitř se slovy: ‚Pojď dál můj synu, pojď dál.‘ Skvostně mě nakrmila a říkala: ‚Přišla jsem o syna, můj chlapče. Když jsem tě uviděla, připadáš mi úplně jako on. Choď každý den, jako teď, můj chlapče.‘ Později jsme se dozvěděl, že se jmenovala Muthamma,“ řekl Bhagaván.
