23. 4. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 15 - Úmrtí Éčammál
Éčammál, která se k Bhagavánovi chovala jako jeho matka, zemřela ve čtvrtek (27. 12.) v noci, ve třičtvrtě na tři. Opustila své tělo a u Bhagavánových lotosových nohou dosáhla spojení s Všemohoucím. Ta zpráva mě uspokojila, než aby mě zarmoutila.
29. 12. 1945
Éčammál, která se k Bhagavánovi chovala jako jeho matka, zemřela ve čtvrtek (27. 12.) v noci, ve třičtvrtě na tři. Opustila své tělo a u Bhagavánových lotosových nohou dosáhla spojení s Všemohoucím. Ta zpráva mě uspokojila, než aby mě zarmoutila. Když jsem se z jejího domu stěhovala blíž k ášramu, často říkala: „Mám tě ráda jako své dítě. Přemýšlela jsem, že bys mě mohla jednou z tohoto světa vyprovázet, ale musíš se teď vzdálit. Takže až budu mrtvá, přijdeš, abys doprovodila tělo na poslední cestě.“ Obvykle se jí nahrnuly slzy do očí, když takto mluvila. Nakonec se to stalo tak, jak řekla. Doslechla jsem se jen o její smrti, nikoli o její nemoci. Existuje úsloví – dítě je pevné jako skála, ale matka je slabá, jako šelak. Je mi líto, že se úsloví v tomto případě naplnilo.
Vzpomínáš si, že 25. (12.) jste ji s manželkou darovaly nějaké šaty a Éčammál pak byla doma zaměstnána vařením pro hosty? Ten samý večer už nedokázala vstát, tak jen poprosila o vodu, vypila ji a tiše pak ležela, takže všichni hosté odešli. Tyto detaily mám od její neteře, která s ní zůstala. Když se napila, nedokázala mluvit nebo jíst, jen ležela na lůžku. Příští den se tyto zvěsti donesly k Bhagavánovi. 27. se její stav velmi zhoršil. Příbuzným byly poslány telegramy. I když byla téměř v bezvědomí, když ji někdo oslovil, mírně otevřela oči. Asi ve čtyři odpoledne ji chtěla jedna žena vyzkoušet, jak moc je při vědomí, a řekla: „Vypadá to, že dneska se neposlalo jídlo Bhagavánovi.“ (Éčammál po dlouhá léta, den co den, připravoval Bhagavánovi jídlo a pokud fyzicky mohla, tak mu jej i nosila, a to bez ohledu na to, kolik jídla měl zrovna Bhagaván a jeho stoupenci k dispozici. Pozn. překl.) Jakmile uslyšela slovo „jídlo“, otevřela oči dokořán a s jakýmsi zvoláním se tázavě dívala kolem. Aby ji neteř uklidnila, povídá: „Jídlo jsme poslali.“ Éčammál v souhlasu pokývala hlavou. Tohle je ryzí vrita díkša (dodržování slibu věrnosti). Co může člověk říci o této úžasné matce, která by svoji službu Bhagavánovi nezanedbala ani na smrtelné posteli!
To je všechno. V osm večer nesouvisle mumlala, pohled měla zastřený a evidentně byla ve spárech smrti. Její neteř zašla za Bhagavánem a řekla mu co a jak. K Éčammál zašel lékař ášramu, prohlédl ji a řekl, že není žádná naděje. Poté se provedlo džívaprajašhitham (hinduistické poslední pomazání). Každopádně, jakmile se Bhagaván o všem dozvěděl, tak se už Éčammál tolik netrápila. Dech se zklidnil a zeslábl. Ečammál odešla ve třičtvrtě na tři. O její nemoci jsem se dozvěděla ve čtvrtek večer a řekla jsem si, že bych jí mohla druhý den ráno navštívit, ale když jsem ráno, před započetím obvyklého programu, přišla do ášramu, dozvěděla jsem tuto smutnou novinu. Bhagaván mi řekl: „Och, ona je mrtvá? Byl jsem zvědavý, kdy dá sbohem všem těmto světským starostem. Tímto způsobem je všechny opustila. Je to v pořádku, zajděte tam a vraťte se pak zpět.“
Odešla jsem tam spolu s nějakými stoupenci. Když jsem spatřila tělo a dosud nezkalenou tvář. přemohl mě žal. Bezpochyby byla Éčammál silnou osobností a byla mi jedinou oporou v mých prvních osamělých dnech v Tiruvannamalai. I když jsem se přestěhovala proti její vůli, držela se zvyku nosit mi jídlo zároveň s Bhagavánovám vždy, když jsem nebyla zdravá. Podle jejich dřívějších pokynů jsem jí omyla tělo vodou z Gangy, pomazala vibhúti (posvátným olejem) a obložila růžencem ze semen rudrakša. Ěčammál byla vypravená na svoji poslední cestu. Všichni příbuzní se shodli, že by měli Éčammál pohřbít žehem, a ne ji pohřbívat do země.
Když jsem o půl třetí odpoledne vykonala před Bhagavánem prostraci, zeptal se mě: „Jak zemřela? Co s ní udělali?“
„Příbuzní se rozhodli pro kremaci,“ odpověděla jsem, „říkají, že si přála, aby byl její popel pohřben v její vesnici a nad ním vztyčeno samádhí (hrobka) se stromem tulsi, kde by bylo možné uctívání.“
„Ano, ano, to je správné,“ odpověděl Bhagaván, „stejné to bylo i s Ganapati Šástrim a dalšími.“
Když jsem se usadila, Bhagaván konejším způsobem řekl: „Mnohokrát jsem jí říkal, ať si s jídlem nedělá starosti a přestane ho nosit. Ale kdepak! Byla neoblomná a odmítala se najíst, dokud jídlem neobsloužila svámího (myšleno Bhagavána – pozn. překl.). Dokonce i dnes mi bylo z jejich peněz posláno jídlo.“
„Od teď se už nosit nebude,“ řekla jsem.
„Ještě tu zůstává stařičká Mudaliar,“ pověděl Bhagaván. Když to řekl, přemohl mě zármutek a řekla jsem: „Kdykoli mi Éčammál dala něco k jídlu, hněvala se, pokud jsme to okamžitě nesnědla.“ V očích jsem teď měla slzy a Bhagaván změnil téma hovoru slovy: „Ano, ano.“ Pozemský život stoupenkyně, která se držela svého slibu po třicet osm let jako talismanu a uctívání Boha, nyní dospěl ke konci.
A ještě jedna zajímavá věc – večer 27. 12., po zpěvu Véd a mé obvyklé pradakšině (obcházení haly), jsem vešla dovnitř uklonit se Bhagavánovi a spatřila jsem ho sedět nehybně v lotosové pozici, hluboce ponořeného do meditace, ruce volně svěšené po stranách. Jeho oči žhnuly jasem, jako by to byla dvě nebeská světla, a já jsem cítila, že duchovní sláva vesmíru sestoupila dolů a zkoncentrovala se ve tvaru Bhagavána. Chtěla jsem se podívat zblízka a být přítomna déle, ale tu silnou záři jsem nemohla vydržet, a tak jsem se jen uklonila a domů jsem přišla s myšlenkami, že tento hluboký meditativní stav Bhagavána má nějaký vážný důvod.
Pozdě v noci, po jídle a po krátké rozmluvě s Bhagavánem u jeho lůžka, ke mně přišel Krišna Bhikšu s přítelem. Když jsem se zeptala na novinky z ášramu, Krišna Bhikšu řekl, že Bhagaván byl celý večer hluboce vstřebán v sobě, jeho pohled byl zářivý a odpoutaný a že v tom musí být něco významného a mimořádného. Byli jsme zvědavi, co by to mohlo být. Když jsme se pak doslechli podrobnosti o odchodu Éčammál, zjistili jsme, že od včerejších pěti hodin odpoledne bojovala se smrtí a ž v devět večer se tato novina donesla k Bhagavánovi, a tím její agónie skončila a konec svého života měla klidný. Všichni jsme se shodli, že Bhagavánova nádherná zářící forma předchozí večer uvolnila Éčammál z jejího smrtelného stavu.
