2. 4. 2020
Dopisy z Ramanášramu - 13 - Zbožnost, která nic neočekává
V srpnu 1944 přijel do ášramu mladík z Bengálska. Jmenoval se Činmajánanda, měl na sobě okrové roucho a byl to kazatel hinduistického náboženství v chrámu Birla Mandir v Dílí. Procestoval několik zemí, navštívil ášram Šrí Aurobinda a dorazil k nám s dopisem od Dilip Kumar Roye. Miluje duchovní hudbu a má pěkný hlas. Z rozhovoru vyplynulo, že je stoupencem bhaktického uctívání Čajtanji (bengálský světec z 16. stol – pozn. překl.).
3. 12. 1945
V srpnu 1944 přijel do ášramu mladík z Bengálska. Jmenoval se Činmajánanda, měl na sobě okrové roucho a byl to kazatel hinduistického náboženství v chrámu Birla Mandir v Dílí. Procestoval několik zemí, navštívil ášram Šrí Aurobinda a dorazil k nám s dopisem od Dilip Kumar Roye. Miluje duchovní hudbu a má pěkný hlas. Z rozhovoru vyplynulo, že je stoupencem bhaktického uctívání Čajtanji (bengálský světec z 16. stol – pozn. překl.).
V Bhagavánově přítomnost Činmajánanda čtyřikrát nebo pětkrát zazpíval bhadžan v sánskrtu a v hindí. Zdálo se, že mu hodnostář nějaké moderní duchovní instituce řekl, že v tomto životě nedosáhne svého cíle, pokud nebude nerušeně pobývat na jednom místě.
S úmyslem zjistit v této věci Bhagavánův názor přišel Činmajánanda jednoho dne za Bhagavánem a zeptal se jej: „Svámí, může sádhak ve svém životě dosáhnout cíle, pokud se pohlcen zpěvem písní ku chvále Boha toulá světem, nebo by měl kvůli tomu zůstat na jednom místě?“
„I když člověk cestuje, je vhodné držet mysl soustředěnou na jedinou věc. Má smysl držet na jednom místě tělo, když je dovoleno potulovat se mysli?“ odpověděl Bhagaván.
„Je možné dosáhnout nic neočekávají zbožnosti?“
„Ano, je to možné,“ řekl Bhagaván.
Když se jej na tu samou věc ptal před časem někdo jiný, Bhagaván odpověděl: „Proč by to nemělo být možné?“
Zbožnost Prahlady a Nárady byla přesně takovouto zbožností.
Zbožnost projevená naším Bhagavánem vůči Arunáčale je příkladem tohoto typu bhakti. Během jeho úplně prvního daršanu (zde autorka myslí příchod Bhagavána k Arunáčale – pozn. překl.) Bhagaván prohlásil: „Och, otče! Přišel jsem na tvůj pokyn a odevzdávám se ti.“ Pohleďme! Bhagaván říká, že Pán Arunáčala zavolal a on přišel! Proč byl zavolán a proč přišel? Bhagaván přišel a zcela se mu odevzdal. Když se hledá účel toho všeho, tak co na to říci? Podívej se na význam sedmého verše Arunáčala Navamani Malai, sepsaném Bhagavánem v tamilštině. Do telugu jej přeložil G. Narasinga Rao. Co je v tomto verši naznačeno? Nic. Bhagaván nám říká, že všechny druhy bhakti jsou tady a teď, jsou to synonyma pro džňánu a nejsou od ní odlišné.
7. verš Arunáčala Navamani Malai (v textu knihy neuveden – pozn. překl.):
Ó Annamalai (Arunáčalo)! V okamžiku, kdy ses mě ujmula, jako vlastního, zmocnila si se mé duše a těla. Mohl bych snad trpět nějakou nedokonalostí (slabostí, žádostí či rozhořčením)? (Mé nedostatky a ctnosti nemohou existovat odděleně od Tebe). Nebudu myslet na své chyby, ale jen na Tebe. Ó můj živote (mé pravé Já), cokoli se stane, je konáno Tebou. Ó milovaná, jediné, co mi věnuj, je rostoucí láska k Tobě – k Tvým svatým nohám.
