11. 1. 2025
Dopisy z Ramanášramu - 103 - Lidské úsilí
Dopis č. 103 z 4. 4. 1947
Před dvěma či třemi dny přicestoval jistý stoupenec, který byl v ášramu častým hostem. Už od svého příjezdu se často rozhlížel po meditační hale. Měla jsem dojem, že položí Bhagavánovi nějaké otázky. Dnes odpoledne si sednul do jeho blízkosti a zvolna se začal ptát: „Svámidží, v této hale sedí každý se zavřenýma očima. Je jim to k něčemu?“
„Samozřejmě! Každý dostane podle svých myšlenek,“ odpověděl Bhagaván s humorem.
Návštěvník: Jóga Vasišta říká totéž. Někde se uvádí, že lidské úsilí je zdrojem vší síly. Jinde se zase píše, že vše je záležitostí boží Milosti. Není jasné, které z těchto dvou tvrzení je správné.
Bhagaván: Ano, tvrdí se, že neexistuje jiný Bůh nežli karman z předchozích zrození. Písma označují činy, vykonané v současném zrodu, jako purušákara (lidské úsilí). Uvádějí, že minulý a současný karman se utkávají jako dva berani a ustoupí ten, který je slabší. Proto se v písmech píše, že člověk má své úsilí posilovat. Padne-li otázka, kde má karman svůj původ, písma odpovídají, že taková otázka nemá smysl, podobně jako když se někdo ptá, jestli byla nejdříve slepice, nebo vejce. Otázka ohledně původu karmanu je bezplodnou pří a nemá vztah k tomu, jak se věci mají. Proto říkám, abyste nejdříve zjistili, co jste.
Když člověk zkoumá: „kdo jsem?“, „jak se vymaním z životního trápení?“, pak se Já odhalí (bude uskutečněno). Trápení zmizí a dostaví se mír. A proč? Protože mír je Já takové, jaké je.“
V knize Vasištam, ve druhém zpěvu Mumukši Vjávaháry jsou verše, které mají stejný význam:
Poznání přináší odpočinek v Já,
po něm následuje klid mysli a zánik veškeré bídy.
