24. 11. 2024
Dopisy z Ramanášramu - 101 - Sebeklam a mír mysli
Dopis č. 101 z 28. 3. 1947
Včera dorazil do ášramu nějaký mladý muž ze státu Andhrapradéš. Z toho, jak kolem sebe koukal, to vypadalo, že nemá všech pět pohromadě. Dnes ráno přistoupil k Bhagavánovi a zeptal se: „Svámidží, přijel jsem sem pro váš daršan (požehnání) před deseti měsíci. Teď mě přepadla touha mít váš daršan znovu, tak jsem hned vyrazil a jsem tu. Nemůžu se ale ani chvilku zdržet. Co mám příště dělat, když mě popadne zase stejná touha?“
„Stane se, co se stane,“ odpověděl Bhagaván. „Vše se děje podle toho, co si zasloužíme. Nač si kolem toho dělat starosti.“
Mladík se znovu zeptal: „Můžu v budoucnu přijít kdykoli, když mám tuto touhu? Nebo bych ji měl potlačit?“
„Vše se odehraje tak jak má, pokud přestanete uvažovat o budoucnosti,“ řekl Bhagaván.
„Nedokáži onu touhu potlačit ani na okamžik. Je to nějaký sebeklam?“
Bhagaván se na mě s úsměvem podíval a řekl: „Vypadá to, že ten mladík sem před časem přišel a teď je tu znovu, protože toužil sem zase dorazit. Prosí mě, jestli sem může přijít vždy, když chce.“
Onen mladík se vložil do rozhovoru: „Jakmile mě popadne, že chci vidět Bhagavána, nedokážu se ani na chvilku ovládnout. Zajímá mě, jestli je to nějaký vnitřní sebeklam.“
„Jak by mohla být touha po daršanu od velkého mudrce sebeklamem?“ povídám. „Existuje tolik bludů v mysli, které je třeba ovládnout a potlačit. Ale může být mentální iluzí touha, která vás má k tomu, že jste nyní tady?
Mladík se dál už na nic neptal.
V hale byli také další návštěvníci z Andhrapradéše, kteří sem zavítali v rámci své duchovní pouti. Jeden z nich vstal a zeptal se: „Svámidží, jak dosáhne duše míru?“
Bhagaván se smíchem odpověděl: „Cože? Co to je mír pro duši?“
„Ne, to ne. Myslím mír mysli.“
„Aha, myslíte mír mysli. Mysl dosáhne míru, když jsou zničeny vásany (touhy a obavy mysli). Aby se tak stalo, musí člověk zkoumat a uvědomit si, čím je. Je možné získat mír opakováním: ‚chci mír, chci mír‘, místo abychom nejdříve zjistili, co vlastně mír je? Nejprve se snažte poznat a uvědomit si to, co stále existuje.“
Mezi návštěvníky byl i nějaký učenec, který se zeptal: „Na světe jsou místa, kde je život kromobyčejně tvrdý. Jak může člověk v takových podmínkách provádět sádhanu?“
„Místo je ve vás,“ odpověděl Bhagaván. „Není to tak, že vy jste v určitém místě. Jestliže jste všude, jak je to potom s otázkou ohledně obtížnosti na jednom místě a lehkosti na druhém? Vše je ve vás. Jak vám to může činit potíže?“
„Jsou ale místa,“ protestoval učenec, „kde se mysl neuklidní.“
„Mír je to, co existuje stále,“ odpověděl Bhagaván. „Je to váš přirozený stav. Vy ho však neznáte. Jste oklamán tím, co je neskutečné a cítíte smutek z toho, že tu žádný mír není. Když si uvědomíte své Já, pak budou pro sádhanu všechna místa stejně dobrá.“
