19. 3. 2020

Bhagaván o utrpení

---

Častou otázkou, kterou Bhagaván dostával, byl problém utrpení. Konkrétní otázka bývala obvykle osobní nežli teoretická, protože zkušenost zármutku lidi pobízela, aby útěchu hledali u Bhagavána. Skutečná útěcha přišla formou ticha. Bhagaván však odpovídal i na teoretické otázky. Obvyklou odpovědí bylo, že vyzval tazatele, aby zjistil, kdo trpí, nebo aby pochybující zjistil, kdo pochybuje, protože Já (Self) je mimo utrpení a prosto všech pochyb. Občas, když byla záležitost spletitější, poukazoval Bhagaván na to, že utrpení je často tím, co v člověku vytváří pocit nespokojenosti s jeho stavem nevědomosti, a tak jej přiměje k pátrání po Já, takže je to vlastně užitečný prostředek.

Bhagaván: Míruplná blaženost Já je neustále ve vás a pokud ji opravdově hledáte, tak ji naleznete. Příčina vaší bídy není ve vašem vnějším světě. Je ve vás, ve formě vašeho ega. Nejprve se omezíte a pak podstoupíte marný zápas, abyste omezení překročil. Veškeré neštěstí je tu kvůli egu. S egem přichází všechny vaše potíže. Má nějakou cenu vinit vnější životní události za příčinu bídy, když to, co ji opravdu způsobuje, je ve vás? Jaké štěstí můžete získat od něčeho, co vám nepatří? A i když jej dostanete, jak dlouho vydrží?

Bhagaván: Když zamítnete a spálíte ego tím, že si ho nebudete všímat, budete svobodní. Když ego přijmete, omezí vás a uvrhne vás do zbytečného zápasu o překročení omezení. Tohle je zloděj (štěstí), kterého hledal král Džanaka, aby jej zničil.

Bhagaván: Být pravým Já představuje jediný způsob, jak si uvědomit, že míruplná blaženost je stále vámi.

 

Opravdový a prostý stoupenec přišel o jedno ze svých tří dětí, o svého jediného syna. Následující den přijel se svojí rodinou do ášramu. Bhagaván jej vyslechl a povídá: „(Duchovní) výcvik mysli pomáhá člověku statečně snášet žal a úmrtí. Ale o ztrátě dítěte se říká, že je to nejhorší ze všech trápení. Jenže smutek existuje jen tak dlouho, dokud se člověk pokládá ohraničenou formu. Když je tato forma překročena, člověk poznává, že jediné Já je věčné. Zde není ani smrti, ani zrození. Co je zrozené, je jen tělo, a to je výtvorem ega. Ale ego bez těla není vnímáno, takže je s ním ztotožněné. Je to záležitost mysli. Ať rozumný člověk přemýšlí, jestli si je vědom svého těla v hlubokém spánku. Tak proč ho pak vnímá během bdění? A i když ve spánku nebylo tělo vnímáno, znamená to snad, že Já neexistuje? Co existovalo ve stavu hlubokého spánku a co existuje nyní, když je vzbuzený? Jaký je rozdíl? Vyvstává ego, což je bdění. Současně se objevují myšlenky. Najděte, kdo má tyto myšlenky. Odkud se objevují? Musí vyvstávat z vědomého Já. Už i nejasné pochopení tohoto napomáhá vyhasnutí ega. Uvědomění jediného nekonečného bytí je možné. V tomto stavu neexistují žádní jedinci, ale existuje jen věčné bytí. Proto tu není žádná myšlenka na smrt, nebo trápení.

 

Stoupenec:Když umírá námi milovaná bytost, přináší to smutek. Měli bychom se tomu vyhnout buď tím, že budeme milovat všechny stejně, nebo že je nebudeme vůbec milovat?

Bhagaván: Když námi milovaný člověk zemře, přináší to smutek tomu, kdo žije. Způsobem ke zbavení se smutku, je nepokračovat v žití. Zabijte truchlícího a kdo by pak zůstal, aby truchlil? Ale zemřít musí ego. To je jediná cesta. Vámi navržené možnosti jsou vlastně to samé. Budou-li si všichni vědomi jediného Já, kdo by tu miloval či nenáviděl?

Občas však otázky nebyly osobní, nevztahovaly se k soukromým tragédiím, ale týkaly se zla a utrpení ve světě.

Návštěvník: Obecné neštěstí, třeba ve formě hladomoru a morové nákazy, způsobuje pohromu po celém světě. Co je toho příčinou?

Bhagaván: Komu se to celé jeví?

Návštěvník: Co na tom záleží? Já vidím okolní bídu.

Bhagaván: Ve spánku jste si světa a jeho utrpení nebyl vědom. Ale nyní si ho uvědomujete, protože bdíte. Zůstávejte ve stavu, kde nejste ovlivněn světem a utrpením. Když si světa nejste vědom, tedy když přebýváte jako Já ve stavu spánku, jeho utrpení na vás nepůsobí. Stočte se proto do nitra a hledejte Já. To bude konec jak světa, tak i jeho bídy.

Návštěvník: To je ale sobectví.

Bhagaván: Svět není vně vás. Protože se chybně ztotožňujete s tělem, spatřujete svět vně sebe sama a projevuje se vám jeho utrpení. Ale svět a jeho trápení nejsou skutečností. Hledejte skutečnost a zbavte se tohoto neskutečného pociťování.

Návštěvník ke hledání skutečnosti nejevil ochotu a místo toho znovu zavedl hovor na utrpení a na ty, kteří se jej marně snaží odstranit.

Návštěvník: Existují velcí lidí a veřejně působící osoby, kteří problém utrpení ve světě stejně nemohou vyřešit.

Bhagaván: Je to proto, že se opírají o ego. Bylo by to jiné, pokud by zůstávali v Já.

Návštěvník: Proč nepomáhají mahátmové (realizovaní mudrci)?

Bhagaván nyní odpovídá z úrovně tazatele, který považuje svět a jeho objekty za absolutní skutečnost.

Bhagaván: Jak to víte, že nepomáhají? Ticho mahátmů převáží veškeré řečnění na veřejnosti, vnější činorodost a materiální pomoc. Vykonají toho více než ostatní.

Návštěvník se nyní dostává k jádru věci – vnější činnosti versus vnitřní hledání, ale Bhagaván jeho stanovisko odmítá neméně kategoricky.

Návštěvník: Co můžeme udělat, aby se stav světa zlepšil?

Bhagaván: Pokud se od bolesti uvolníte, nebude nikde existovat bolest. Současné potíže tu jsou kvůli vašemu spatřování světa mimo sebe a názoru, že je v něm bolest. Ale obojí, svět i bolest, je ve vás. Když se stočíte do nitra, nebude tam žádná bolest.

Návštěvník: Bůh je dokonalý. Proč vytvořil nedokonalý svět? Podstata tvůrce se otiskuje do díla, ale v tomto případě to tak není.

Bhagaván: Jste něco, co je od Boha odloučené, abyste se takto ptal? Dokud se považujete za tělo, vidíte svět jako něco, co je vám vnější. Nedokonalost se jeví vám. Bůh je dokonalý a jeho dílo je také dokonalé, ale kvůli vašemu chybném ztotožnění s tělem či s egem ho vnímáte jako nedokonalé.

Návštěvník: Proč se Já projevuje jako tento bídný svět?

Bhagaván: Aby vás přiměl hledat Já. Vaše oči se nemohou vidět, ale když před nimi podržíte zrcadlo, uvidí se. Stvoření představuje zrcadlo. Spatřujte nejdříve sebe jako Já a pak jako Já uvidíte celý svět.

Návštěvník: Takže to znamená, že bych se měl neustále pozorností obracet do nitra?

Bhagaván: Ano.

Návštěvník: Takže bych svět vůbec neměl vnímat?

Bhagaván: Neříká se vám, abyste zavíral oči před světem, ale abyste nejprve zřel své Já a až potom celý svět jako toto Já. Pokud se považujete za tělo, zdá se být celý svět vnějším. Jste-li Já, svět se jeví jako projevené brahman.

 

Končíme rozhovorem, který ukazuje, že Bhagaván občas odpovídal z poněkud dualistické úrovně, když poukazoval na to, že utrpení způsobuje nespokojenost člověka se životem v těle a podněcuje ho v hledání seberealizace.

Návštěvník: Proč existuje utrpení?

Bhagaván: Mohla by se objevit touha být šťastný, když by neexistovalo utrpení? A když by se neobjevila tato touha, bylo by tu hledání Já?

Návštěvník: Takže je všechno utrpení dobrem?

Bhagaván: Ano. Co je štěstí? Je to zdravé a fungující tělo, dostatek jídla a tak podobně? Dokonce i císař má nekonečné trable, i když se těší dobrému zdraví. Veškeré utrpení je kvůli chybnému náhledu „já jsem tělo“. Zbavení se této klamné domněnky představuje poznání.