26. 1. 2025

Ádi Šankara - Advaita Anubhuti

---

Sanátana dharma opakovaně a jednoznačně prohlašuje, že jediným účelem lidského zrození je realizace paramátmana. Adi Šankaráčárja, první indický filosof, který formuloval indickou filosofickou školu advaita védántu, si na základě vlastní zkušenosti uvědomil a učil, že brahman je jediná pravda; džagat, fenomenální svět, je pouze falešným překrytým zdáním; džíva (džíva átma – jedinec) není nikdo jiný než brahman. Obšírně komentoval Praštanatraja, tři základní písma, Upanišady, Brahma sútry a Bhagavadgítu. Protože tyto komentáře byly vhodné pouze pro učence, napsal pro potřeby obyčejných lidí řadu Prakarana Granthů – výkladových příruček o advaita védántě. Jedním z takových textů je Advaita Anubhuti, což znamená zakoušení nedualismu, jednoty Já všech bytostí. Předpokládá se, že Šankaráčárja napsal tuto knihu ve věku osmi let, když právě přijal sanjásu pod vedením svého gurua Góvindy Bhágavatpády. Tato kniha krásně vysvětluje základní principy advaity na množství jednoduchých a výmluvných příkladů z každodenního života, vede čtenáře k zamyšlení nad hlubšími aspekty lidského života a přivádí ho do vznešených výšin zkušenosti advaity.

 

1. Jsem blahodárností, jež je definována existencí, (vědomím) a blažeností. Díky této povaze existence, (vědomí) a blaženosti jsem nehybný a nedvojný.

2. Tak jako se jediný měsíc jeví kvůli oční vadě jako měsíce dva, podobně se Já, které je nedvojné, jeví falešně jako dvojí kvůli máji (nesprávnému pochopení či klamu).

3. Stejně jako měsíc je jeden pro ty, kteří jsou zbaveni očních vad, je Já vždy nedvojné pro ty, kteří jsou zbaveni máji (mylného chápání nebo klamu).

4. Vzhled dvou měsíců je způsoben oční vadou. Stejně tak výskyt světa ve mně je způsoben májou. Stejně jako je zdání dvou měsíců falešným zdáním, tak je falešným zdáním i zdání duality.

5. Prostor je důsledkem (tj. je způsoben) Já. Bez Já nemůže prostor existovat. Obšírnost prostoru je dobře známa. Lze pak pochybovat o úplnosti Já (které je příčinou)?

6. Vězte, že stejně jako je prostor (který je důsledkem) jediný a nedělitelný, je i Já (které je příčinou) jediné.

7. Stejně jako se jednotný nedělitelný prostor jeví jako rozdělený v důsledku omezujících přídavků, podobně se i jednotné všeobjímající Já jeví v důsledku omezujících přídavků jako mnohotvárné.

8. Vědomí, které vnímá (příčina), je nadřazeno mysli (následku). Nikdy se nemůže stát, že by absolutní prostor nebyl větší než prostor hrnce.

9. Stejně jako se prostor stává jedinou entitou, když jsou odstraněny omezující přídavky, je i toto Já vždy jediné, když je zbaveno omezujících přídavků.

10. Stejně jako prostor neobsahuje jiný prostor, který by se od něj lišil, nemůže vzhledem k jedinosti (nedvojnosti) Já existovat jiné Já, které by se od něj lišilo.

11. Stejně jako se voda v důsledku spojení s mraky mění v kroupy, Já na sebe bere podoby světa v důsledku spojení s májou.

12. - 13. Stejně jako se samotná voda v důsledku spojení s mraky jeví, jako by byla krupobitím a zánikem krupobití voda nezanikne, podobně se toto samotné Já jeví v důsledku spojení s májou, jako by bylo světem, a zánikem světa nedochází k žádnému zániku Já.

14. Stejně jako se bublina vznikající ve vodě jeví, jako by byla odlišná od vody, podobně se tento svět projevuje jako pestrý (mnohotvárný), jako by byl oddělený od Já.

15. Tak jako voda není zničena, když je zničena vodní bublina, podobně nedochází ke zničení Já, když je zničen svět.

16. Stejně jako had nepovažuje odhozenou kůži za součást sebe sama, podobně realizovaná osoba nikdy nepovažuje tři těla (hrubé, jemné a kauzální), kterých se zřekla, za Já.

17. Nečistoty z odhozené hadí kůže hada neznečistí. Stejně tak nezkalí Já nečistoty vznikající v hrubém, jemném a kauzálním těle.

18. Stejně jako had není zničen, když je zničena odhozená kůže, podobně není zničeno Já, když jsou zničena tři těla.

19. Tak jako podmáslí obsahující sůl se zdá (chutnat) slaně, podobně se Já smíšené s hrubostí atd. jeví nevědomému jako hrubé atd.

20. Stejně jako se železo, dřevo atd. jeví jako ohnivé díky spojení s ohněm, podobně se všechny tyto jevy, jako je hrubost atd., jeví jako Já díky spojení s Já.

21. Zdroj ohně nemůže shořet a shořené nemůže byt zdrojem ohně. Stejně tak toto Já nemůže být ne-Já a ne-Já nemůže být Já.

22. Já se liší od tří faktorů poznání (objektu, orgánu poznávání a vědomí). Já jsem světlo, kterým tyto tři faktory vytvářejí smysluplné předměty, jako je hrnec a zeď.

23. Stejně jako se hrnec a jiné předměty jeví jako zářící díky záři světla, podobně se tři faktory poznání (objekt, orgán poznávání a vědomí) jeví jako zářící díky záři Já.

24. Stejně jako má mouka tendenci přilnout k těstu, když se ho dotkne, podobně i tři faktory poznání touží přilnout k Já, protože jsou s ním spjaty.

25. Teplo v jídle pochází z ohně, nikoli z ohřívané vody v hrnci. Teplo v jídle nemůže vzniknout bez ohně.

26. Těla, která jsou tvořena hmotou, se stávají živoucími díky svému spojení s Já. Jejich živost není možná bez Já.

27. Stejně jako je prostor v různých typech hrnců tentýž, tak i Já, který jsem jediný, žiji v různých typech těl.

28. Stejně jako rozdíly (rozmanitost) náleží pouze hrncům, a nikoli prostoru, podobně náleží rozdíly pouze tělům, a nikoli Mně.

29. Tak jako prostor v hrncích není zničen, když jsou hrnce zničeny, podobně Já, všepronikající, nejsem nijak zničen, když jsou zničena těla.

30. Stejně jako jsou na šňůře (věnce) přítomny květy různé kvality (dobré i špatné), tak jsou také ve mně vždy přítomna těla různé kvality.

31. Tak jako různá kvalita květů neovlivňuje nit, podobně různá kvalita těl neovlivňuje Mne, který jsem všudypřítomný a nedvojný.

32. Stejně jako není zničena nit, když jsou zničeny květy, podobně nejsem nikdy zničen Já, když jsou zničena těla.

33. Přestože je sluneční světlo jedno, na lehátku, v provaze a v otvoru se jeví jakoby odlišné (tj. plně odražené, částečně odražené a neodražené). Podobně i když je všepronikající (Já) jedno, jeví se jakoby různorodé v (různých druzích) těl.

34. Stejně jako vady atd. (tj. dobré a špatné vlastnosti) v provaze a díře neovlivňují sluneční světlo, podobně vady atd. v tělech neovlivňují Mne, všepronikajícího.

35. Když jsou provaz a díra zničeny, sluneční světlo není zničeno. Podobně když jsou zničena těla, nejsem zničen Já, všepronikající.

36. Nejsem tělo, protože tělo je viditelné, a nejsem smysly, protože smysly jsou vytvořeny z hmoty. Nejsem vitálním dechem, protože vitálních dechů je několik. Nejsem ani mysl, neboť mysl je těkavá.

37. Nejsem intelekt, protože intelekt podléhá modifikacím. Nejsem hmotou, protože hmota je netečná. Nejsem komplexem (kombinací) těla, smyslových orgánů atd. jelikož komplex podléhá zničení jako hrnec.

38. Jsem světlo, které osvětluje tělo, smyslové orgány, vitální dech, mysl, intelekt, prvotní hmotu a domýšlivé ego.

39. Celý tento svět není mnou, protože veškerý svět je předmětem mého intelektu. Já nejsem já ve spánku atd. (ve spánku, snu a bdění), neboť já ve spánku atd. je vždy svědkem (Mne).

40. Stejně jako jsem neměnný v hlubokém spánku, jsem neměnný i v (jiných) dvou stavech (tj. ve stavu snu a bdění). V těchto dvou stavech (snu a bdění) se ale zdá, jako bych se zdánlivě měnil v důsledku kontaktu s hmotným světem.

41. Tak jako krystal není nijak poskvrněn (odraženými) modrými, červenými a jinými barvami okolních předmětů, podobně není Já nijak poskvrněno všemi touhami (a jinými nečistotami) zrozenými z (pěti) obalů (jedince).

42. Stejně jako kráva (zapřažená do) bloudícího pluhu (vypadá), jako by bloudila, tak i Já, přestože je nehybné, vypadá pro nevědomého jako pohybující se.

43. Dokud je tato trojice těl (bdělé, snové a spící tělo) považována za Já, do té doby se tento pošetilec neustále rodí v různých dělohách.

44. Tak jako smutek a jiné emoce vznikající ve spícím těle neovlivňují bdělé tělo, podobně smutek a jiné emoce vznikající v bdělém těle neovlivňují Já.

45. Snové tělo se díky snu jeví, jako by bylo tělem bdělým. Když je snové tělo zničeno, bdělé tělo zničeno není.

46. Stejně tak se toto bdělé tělo v důsledku bdělého stavu jeví, jako by bylo Já. Když je bdělé tělo zničeno, Já není vůbec zničeno.

47. Stejně jako se hledá bdělé tělo tak, že se nebere ohled na tělo snové, podobně moudrý člověk hledá Já tak, že nebere ohled na tělo bdělé.

48. Tak jako bdící netouží po (neskutečném) požitku ze snů, podobně moudrý člověk netouží po neskutečném požitku z nebe atd.

49. Ten, kdo si užívá, se (mylně) domnívá, že požitky (objekty a zážitky) jsou vnější, podobně jako had ztvárněný v nějaké soše (jako by byl had oddělen od kamene). Stejně tak se (mylně) předpokládá, že Já požívá projevy, vlastnosti a jiné požitky.

50. Iluzorní svět nevědomého člověka – jako například, že je konající – pro moudrého člověka vůbec neexistuje. Strach nevědomého člověka – například z hada (v představě) provazu – pro moudrého člověka vůbec neexistuje.

51. Tak jako se hmota soli v důsledku styku s vodou stává vodou(tj. zcela se v ní rozpouští), podobně se intelekt toho, kdo poznává brahman, v důsledku styku s Já stává samotným Já.

52. I když je slunce jen jedno, zdá se jich být mnoho, protože se odráží na všech vodních plochách. Podobně, i když je Já jen jedno, jeví se, jako by jich ve všech tělech bylo mnoho.

53. Tak jako vodní slunce září ve vodě, jako by bylo jiné než slunce samotné, podobně září odraz Já v intelektu, jako by byl jiný než samotné Já.

54. Stejně jako nemůže existovat odražený obraz (slunce) ve vodě bez původního obrazu (tj. slunce), podobně nemůže existovat odražené vědomí v intelektu bez Já.

55. Stejně jako chvění odraženého obrazu (odraženého slunce na vodní hladině) nepochází z původního obrazu (slunce), nepocházejí z Já ani klamné představy o konání (vidění, činění, užívání atd.).

56. Stejně jako chlad a další atributy vody neovlivňují vodní slunce (odražený obraz slunce ve vodě), podobně ani aktivity intelektu neovlivňují odražené vědomí.

57. Odražené vědomí spojené s konáním, užíváním, utrpením intelektu se skutečně jeví jako proměnlivé, podobně jako vodní slunce nacházející se ve vodě.

58. Když se voda v jezeře ztratí, vypadá to, jako by se ve vodě ztratilo i slunce. Podobně se během spánku v důsledku nečinnosti mysli zdá, jako by Já neexistovalo.

59. Slunce svítí a osvětluje vlnky a vlnění ve vodě. Podobně září Já, jež osvětluje intelekt a činnost intelektu.

60. Slunce osvětluje a zastírající mraky jsou osvětlovány. Podobně je Já tím, co osvětluje a zastírající klamy jsou osvětlovány.

61. Když svítí slunce, objeví se (jsou vidět) osvětlené mraky. Podobně se s tímto osvětlujícím Já objevuje i osvětlené hrubé (tělo).

62. Slunce, osvětlující všechny (věci), nemůže být osvětlenými (věcmi) viděno. Podobně Já, vše osvětlující, nemůže být vskutku ničím viděno.

63. Tak jako se (odražený obraz) tváře v zrcadle klamně jeví, jako by to byla tvář, podobně se odraz (vědomí) v intelektu klamně jeví, jako by to bylo Já.

64. Tvář není zničena, když je zničen odražený obraz v zrcadle. Ani Já není nikterak zničeno, když je zničen odraz (vědomí) v intelektu.

65. Stejně jako se božstva vyrytá do mědi jeví, jako by byla jiná než měď, podobně se i třpyt vycházející z Já jeví v podobě tohoto světa.

66. I když je tedy měď jen jedna, jeví se (mnohá) jako božstvo i jako člověk. Podobně i když je toto Já jedno, klamně se jeví (mnohé), jako by bylo božstvem, člověkem atd.

67. Stejně jako měď není zničena zničením božstva (vyrytým do mědi), podobně Já není nikdy dotčeno zničením čehokoli.

68. Díky existenci provazu si představujeme, že existuje    zdánlivý had v provaze. Podobně díky existenci Já se tento svět jeví, jako by existoval.

69. Když se pomyslný had ztratí, zůstane jen lano. Stejně tak, když už není přítomen svět, zůstává vždy jen Já.

70. Stejně jako jsou klamné rudost blízkého předmětu (odraženého) v krystalu a modrost oblohy, tak i tento svět se v nedvojném Já jeví (falešně) a jako by byl skutečný.

71. Stejně jako je odražená rudost v krystalu neskutečná a modř oblohy falešná, podobně se tento svět (jeví) jako neskutečný v jediném nedvojném Já.

72. Pošetilý intelekt vidí vnější rozdíly způsobené pocity člověka, božstva atd. Jak může existovat nějaký rozdíl v nedvojném Já bez vlastností?

73. Jen díky tomu, že Šiva (příznivé božstvo) podporuje naše tělo,tento život neustále pokračuje. Když je ale tělo zničeno, kde je Šivova maškaráda?

74. Vždy jen Šiva (příznivé božství) je džíva (živá bytost) a vždy jen džíva je Šiva. Kdo pozná jednotu těch dvou (Šivy a džívy), ten vskutku poznává Já, a ne to ostatní.

75. Stejně jako se voda smíchaná s mlékem falešně jeví, jako by byla mlékem, podobně se toto ne-já v důsledku spojení s Já jeví, jako by bylo Já.

76. Oddělením mléka od vody existuje labuť, a ne jinak. Oddělením Já od hrubého (těla) atd. existuje osvobozená duše, a ne jinak.

77. Rozlišení mezi mlékem a vodou zná pouze labuť, a ne ostatní ptáci. Rozlišení mezi Já a ne-já zná jedině mudrc, a ne ostatní.

Pozn. překl.: Podle hinduistických mýtů labuť (symbol duchovně vyspělé duše), pojídá perly a odděluje mléko od vody z jejich vzájemné směsi, což symbolizuje duchovní rozlišování.

78. Když je kmen stromu zaměněn za zloděje, nedochází k žádné změně (kmene). Stejně tak nedochází k žádné modifikaci vševědoucího neměnného Já.

79. Když je kmen stromu poznán (rozpoznán), zloděj zmizí. Když zmizí zloděj, zmizí i strach. Když je poznáno Já, zmizí svět. Když zmizí svět, zmizí vše (rozplyne se v Já).

80. Já jsem nedělitelné, pravé Já, v němž se objevují tři vzájemně se vylučující základní kvality přírody (čistota, aktivita a netečnost) a tři stavy (bdění, snění a spánek).

81. Toto brahman, v němž se trojice těl (bdění, snění a spánek) jeví, jako by byla skutečná, ten nejvyšší, který je odlišný od těchto tří těl, je nazýván brahman.

82. Vnitřní Já, v němž se trojice stavů bdění, snění a spánku jeví, jako by byla skutečná, je jediné nejvyšší brahman – Já jsem, jenž jsem od zmíněných tří stavů odlišný.

83. Nejvyšší Já, v němž se trojice višva, taidžasa a prádžňa (hrubé, jemné a blažené objekty, dohromady tvořící višva, tedy svět či vesmír) jeví jako skutečná, je jediné nejvyšší Já – Já Jsem, jenž jsem od světa – vesmíru odlišný.

84. Svědek, v němž se trojice Viráta, Hirandžagarbha a Išvara (duch/světlo osvětlují hmotu, vnitřní či jemné pláně a úrovně mimo projev) jeví, jako by byla skutečná, jsem jen Já jediný, sám sebe osvětlující, mající povahu bytí-vědomí-blaženosti.

 

Další přeložená díla